V úterý 1.11.2022 jsme si při dvouhodinové výuce španělštiny vyzkoušeli na vlastní kůži, jak se slaví Dušičky v Mexiku. Jelikož se jedná o úplně jiný způsob vzpomínání na ty, co již nejsou mezi námi, bylo potřeba se na tento svátek řádně připravit, podívat se na něj ze všech možných úhlů a samozřejmě vše vyzkoušet. Vytvořeno bylo několik stanovišť, kde každý mohl popustit uzdu své kreativitě. Tvořili jsme masky – slavné Catriny, ale nejen z papíru, dokonce několik odvážlivců si je namalovalo na obličej. Společnými silami jsme vytvořili velký oltář, který nemůže během tohoto svátku chybět. Díky němu, pokud je na něm fotografie zemřelých, se mohou mrtví, alespoň během jedné noci v roce, vrátit zpět do svých domovů. Aby cestu vysypanou oranžovými afrikány dobře našli, musí oltáři zářit svíčkami. A jelikož je cesta do světa živých dlouhá, je potřeba se řádně občerstvit. A čím? Vodou, chlebem, solí, ovocem a zeleninou, ale také třeba i lahví Tequily. 🙂
Tvořili jsme z modelíny calaveritas – lebky, ale také vystřihovali papel picado – prostříhávaný papír, který znázorňuje čtyři základní živly a to: vodu, vzduch, světlo a zem. Vytvořili jsme i kříž, aby na náš oltář dohlížela vyšší moc. Aby vše bylo do posledního detailu správně, přizvali jsme si na pomoc osobu nejpovolanější. A to velmi sympatickou mexičanku Guadalupe, která se s námi podílela na tvorbě našeho oltáře. Z práce, kterou žačky a žáci španělštiny odvedli, byla nadšená, ale navíc i ze základních frází, které se již zvládli od začátku roku naučit (a to nejen naši žáci, ale i učitelé naší školy). 🙂
Michas gracias, Lu. 😉
A jestli i Vy chcete nahlédnout pod pokličku svátku Día de Muertos, určitě doporučuji zhlédnout animovaný film Coco.
Mgr. Romana Marek
